Když se člověk přestane bát …

a žije přítomným okamžikem, zažije neuvěřitelné věci. Najednou zažívá pospolitost, solidárnost, sdílení.

Zažila jsem to před 5 lety. Dostala jsem se do situace, kterou nikdo neplánoval, prostě se stala.

Všichni okolo mne říkali, to je hrozné, strašné… a bylo to. Ze začátku jsem se budila hrůzou, jak to všechno zvládnu, ale pak jsem čas nechala plynout s vědomím, že to co se právě děje, je správné.

Byla to neuvěřitelná lekce a vyšla jsem z ní daleko silnější a s jedním uvědoměním: Ani jedna hrozná věc, kterou jsem si představovala, že by se mohla stát, se nestala. Bylo to všechno v mojí hlavě.

Dnešní situace je hodně podobná té před 4 lety. Ale tentokrát jsme v tom všichni.

A jak se k tomu každý postaví je na něm.

Možná, že je to záměrem tam NAHOŘE, že každý by se měl podívat do svého nitra a poznat, jaké je jeho poselství.

Co může pro druhé udělat? Jak jim může být nápomocný, aby byl v souladu se sebou?

Lidé mají všeho dostatek a neváží si věcí, které jsou zdánlivě samozřejmé. Zdraví, rodina, přátelé. Pořád něco musíme. Pořád někam chvátáme.

Pak přijde VIR a člověk je bezbranný. Na první pohled. Na ten druhý v sobě nachází ŽIVOT.

Ten opravdový život. TADY A TEĎ. Na ničem jiném nezáleží. Být přítomný v tomto okamžiku. Najednou se nikam nechvátá. Zpomalí se.

Lidé šijí roušky. Moje rouška chrání Tebe, Tvoje rouška chrání mě.

Najednou lidi nemyslí na sebe, ale na to, co mohou udělat pro ostatní lidi.

Jenom celek má ohromnou sílu. Jednotlivec nezmůže nic.

Teprve když lidé budou táhnout z nesobeckých důvodu za jeden provaz, svět se uzdraví.

Díky Petr Ludwig, David Kirš, Stáňa Stiborová, Tereza Kramerová, od kterých teď čerpám inspiraci 🙂

A taky díky, že se na chvíli mohu stát učitelkou svých dětí a zkusit si home office 🙂

Držme se a doufám, že se brzy uvidíme.