Je libo kávičku nebo čajíček?

Čajovnu mám vždycky spojenou s jedním zážitkem.

V Praze jsem se s kamarádkami vydala do čajovny. Já  jsem zrovna měla takové boty, co mi trhaly ponožky, ale protože jsem se nikde nezouvala, tak mi to celkem nevadilo. Jenže v čajovně se musíte zout. A já měla díru na palci na ponožce. No, příjemné to nebylo.  Od té doby nechodím do čajoven.

V Čajovně U Zámku se zouvat nemusíte a můžete si tam přijít jenom koupit kafe nebo čaj, protože pan Bauer má Fairtrade koutek – takový obchůdek. Je Vám divné, že to vím, když do čajoven nechodím?

Majitel čajovny přišel za mnou 🙂 Přišel si něco vytisknout z emailu. Dali jsme se do řeči a on mi nabídl, že mi na ochutnání přinese dobrý černý čaj s příchutí švestky a taky kávičku.

Černý čaj s příchutí švestky byl výborný, ale turka jsem si uvařila jenom ze zdvořilosti, protože turka jsem já nikdy nepila. Přišlo mi odporné vidět dole ty zrníčka kávy a pak se to ještě špatně vyplachuje, brr.

No jo, jenže já ochutnala a ono bylo výborné, lahodné! Dala jsem ho ochutnat mamce, která turka pije a ona okamžitě objednávala. Dala jsem objednat manželovi, ten turka taky nikdy nepil a on ho chválil! Říkal, že takové dobré kafe ještě nepil.

Takže hradecká čajovna zbořila hned dva moje předsudky (že do čajovny se musíte zouvat a že turek je odpornej) a ještě si u nás nechala udělat zákaznické kartičky, dobré, že? 🙂